Skládkování

Skládkování, neboli odstranění odpadu, je nejstarším způsobem, jak se odpadu trvale zbavit. Jedná se však o metodu, při které se naprostá většina odpadu nevyužije a skončí uložená v zemi. V ČR je velké množství moderních skládek, která začaly vznikat po roce 1990 a v řadě případů slouží dodnes. Je potřeba si uvědomit, že bez skládek se nikdy zcela neobejdeme, je však třeba dbát na to, aby na nich končily pouze takové odpady, které se již nedají žádným způsobem využít. Rozlišujeme tři základní typy skládek. Skládky inertních odpadů S-IO, skládky ostatních odpadů S-OO a skládky nebezpečných odpadů S-NO. Tyto skládky se liší úrovní zabezpečení a druhy odpadů, které je na ně možné ukládat.

Dnešní skládky nemají nic společného se starými nezabezpečenými skládkami, které byly skoro v každé obci. Stávající skládky projektovali hydrogeologové, navíc výstavba a provoz skládky musí splňovat mnohá nařízení a získat řadu souhlasů. Skládka je vlastně takovou stavbou z odpadů, při které se musí postupovat předepsaným způsobem. Samotná skládka je obvykle budována po etapách, vždy se jedna připravuje, plní a při jejím uzavírání a rekultivaci se chystá další. Při provozu skládky se musí jímat voda, která se zachycuje v tělese skládky a také skládkový plyn, který vzniká rozkladem bioodpadů. Naprostá většina skládek tento plyn používá pro výrobu elektrické energie. Po uzavření skládky je navíc povinný její monitoring ještě po dobu 30let.

Firmy provozující skládky platí poplatky a zároveň povinně vytváří rezervy určené k rekultivaci a následnému dohledu nad tělesem skládky.